Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V roku 2014 sa dalo dokopy niekoľko známych figúr extrémnej metalovej scény, aby zložili štúdiový hold nezabudnuteľným DEATH. Nie že by po svete nefachčilo pekných pár kapiel, ktoré sa Chuckovou tvorbou inšpirujú v mantineloch „výrazne“ až „stopercentne“, poznáte to, MORFIN a podobní, dokonca tu v domácich končinách možno nájsť karvinských DEMIURG, ktorí to hlavne v začiatkoch robili až desivo urputne, ale ak to niekoho baví takto, nech sa páči, aj keď riskuje fakt veľa, DEATH boli ojedinelým zjavom a kritériá sú nastavené prísne.
Za GRUESOME sa ukrývajú gitarista a vokalista Matt Harvey (EXHUMED a mnoho iného), basgitaristka Robin Mazen (CASTRATOR, DERKÉTA), bubeník Gus Rios (kedysi napr. v MALEVOLENT CREATION) a gitarista Daniel Gonzalez (aktuálne aj POSSESSED). Matt obzvlášť sa takmer posvätnou úctou k DEATH vôbec netají, ostatným je takisto jasné, o čom to v GRUESOME má byť, a tak tu máme dokonalú poklonu v počte osem skladieb a dva bonusové covery. Vlastná tvorba je podobizňou, skoro klonom DEATH z čias „Leprosy“ s istými pohľadmi k „Scream Bloody Gore“ a „Spiritual Healing“. Za seba môžem povedať, že klonovanie DEATH sa podarilo, skladby majú ťah, energiu aj tú dávnu strašidelnú atmosféru, ktorá bola tak okolo roku 1988 niečím novým a zlovestne príťažlivým. Originalita nie je téma, o ňu tu nikomu nejde, vyznenie tohto snaženia je ale vydarené, vrátane zvuku a obalu, o ktorý sa pochopiteľne postaral Ed Repka. Vlastnú tvorbu korunujú bonusy „Land Of No Return“ (DEATH) a „Black Magic“ (SLAYER), ako pamätník to teda nakoniec hodnotím vysoko. Predsa len je to pocta, na ktorej si niekto dal záležať, nie nejaký revival.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.